Jdi na obsah Jdi na menu
 


dsc_0244c.jpg

Zazinka k nám přišla jako záchrana. Nejdříve jsme si v roce 2001 pořídili Rozinku /Baky z Vlčích luk/ a ta nás tak nadchla pro plemeno Nova Scotia Duck Tolling Retriever, že jsme založili chovnou stanici Z Hlásovské louky. Po absolvování potřebných výstav a zkoušek jsme Rozinku uchovnili a našli jí vhodného pejska. Štěňátka se povedla, bylo jich 5 a byla nádherná. Nejkrásnější holčička Amálka zůstala doma a měla pokračovat v chovu. Ale dopadlo to tak, jak často lidské plány končí. Štěně nemělo v pořádku ramenní kloub a protože se nezjistilo, jestli dědičně, nebo po úrazu, a my jsme nechtěli problém přenášet dál, uchovnění jsme vzdali. Amálku jsme měli pro radost naší a její mámy. Holky byly skvělá dvojka!

Jenže zase zasáhla matka příroda a na Vánoce 2010 se u Amálky prokázal zhoubný nádor, který přes operaci a léčbu v únoru ukončil její život v necelých 6 letech.
Každý, kdo má nebo měl někdy psa, ví, co to pro všechny znamená. Rodina brečela a Rozinka se stala úplně apatickou a vypadalo to, že za chvíli nebudeme mít žádného psa.
Jenže naštěstí se o stejných vánočních svátcích v Ostravě v chovné stanici Z vřesu a kapradí narodilo 5 krásných štěňat mámě Dáje a tátovi Oliverovi. Takže matka příroda rychle srovnávala skore. A pak se s velkým štěstím jedno dostalo k nám do Prahy.
Během několika dní Zazinka ovládla terén, omotala si kolem prstu celou rodinu i Rozinku. Opět jsou holky skvělá dvojka!
Zazinka vášnivě aportuje, vášnivě plave a vášnivě miluje celou rodinu. Buď leží nebo běží a když po něčem touží, tak píská – zkrátka typický toller. Když jsme v práci, tak celou dobu pospává a čeká na náš příchod, koneckonců jsou doma spolu s Rozinkou, a vítání si pak pořádně užíje.
A já doháním, co jsem měla v plánu před 8 lety. Chodíme na výstavy, kde jsem objevila nový svět tollermaniaků, a našla i nové přátele. Zjistila jsem, jaký je to krásný pocit mít úspěch na výstavě a jak je to návykové. A Zazi se snaží dělat mi radost. Složily jsme na jaře úspěšně OVVR a chystáme se na uchovnění.
Takže pokud vše dobře dopadne, bude nás příští rok doma trochu více.   Nora®2013

dsc_0639a.jpg

Nastal čas na nové zprávy. V roce 2014 jsme se Zazinkou vyrazili do Německa za ženichem Ayem a 26.5.2014 se nám narodila štěňátka. Tedy od 9,30 do 13,30 se narodili samí kluci. S ohledem na to, že jsme si potřebovali nechat jednu holčičku, to bylo dost napínavé. Ale večer v 21,30 , když už nebyla naděje, přišla na svět konečně jedna holčička – Bella z Hlásovské louky. Radost byla veliká, prckové všichni krásní! Celé dva měsíce likvidovali zahradu a pak kluci odešli do nových domovů. Pečlivě jsme vybírali a myslím, že i dobře vybrali nové páníčky. S některými jsme i v úzkém kontaktu a víme , jak se jim daří na výstavách a zkouškách. Bella ovládla pole, je sice menší než bráchové, ale nezústává pozadu, absolvovala výstavy, potřebná zdravotní vyšetření a složila OVVR. Žije u nás se svojí maminkou a je to to nejmazlivější stvoření, které znám. Plave, aportuje a miluje vášnivě jako toller, ale je trochu mírnější a klidnější než její maminka, geny otce Aya se projevují.

A protože už jí koncem května budou 3 roky , nastal čas na vstup do dospělosti. Tak jsme 14.2. 17  vyrazily spolu na Moravu za vybraným ženichem. Jestli se povedlo, nevíme, snaha byla na všech stranách, ale za 14 dní uvidíme.